Blog

22.10.2008

My to nebyli!

Jako fakt ne. To výstaviště shořelo samo. Ale nepředbíhejme, to se nikdy nevyplácí. Dokonce ani ve frontě ne, protože většinou naštvete spousta lidí a můžete taky dostat přes hubu.

Takže.

Ve čtvrtek bylo na výstavišti fakt hnusně. Lil jsem do sebe čaj pod tlakem, aby se mi aspoň trochu uvolnil nos a bál se na podium. Báli jsme se všichni. Na podiu totiž krutým způsobem cpali do lidí svůj ortodoxní metal Votchi a část publika zpívala s nima.

“Sakra,” říkal jsem si, “naší kytarovku britskýho střihu, která je metalu podobná asi jako petržel koze, takový publikum těžko zkouskne. Spíš zkousne nás.” Martin to naštěstí vzal jako obvykle za správný konec. Vytáhl z auta vodku a jal se rozdávat kuráž. Koučink je prostě zásadní nejenom pro fotbalový a hokejový týmy (i ty co mají srdíčko a štěstíčko), ale i pro kapely.

V neustávajícím dešti se nám podařilo postavit všechno na podium a první údery bicí se rozlehly po obřích prostorách Výstaviště a vyrazili vstříc ocelově šedé obloze. Teda...kecá, kdo říká, že historie se neopakuje. To, co se stalo na Gaudeámu v Budějovicích, možná ještě trochu narostlo a vtrhlo to mezi nás a publikum a odráželo se to tam a zpátky, až se pogovalo, skákalo, řvalo a prostě se dělal rock n roll. Ten se totiž nikdy nedělá sám (stejně jako fotbal, vole), u toho se musí kooperovat. A ve čtvrtek se na Výstavišti zatraceně kooperovalo. Ruce napřažené k bulícímu nebi se spolu s křikem nadšení měnily v neutuchající fuck off směrem k humusnému počasí. Na Výstavišti se všichni chtěli bavit a nezáleželo na tom, co to bude stát. NO FUTURE!

Tak nám nezbývá, než znova poděkovat, že jste přišli a obřím dílem nám pomohli vytvořit tu skvělou atmosféru.

Jako fakt.

Ale dost bylo sentimentu. Nabitý jak králíčci duracell jsme seskočili z podia, poskakujíce mezi loužema a kapkama jsme naházeli věci do dodávky a já se s naším zatraceně stylovým technikem vydal uklidit auto, aby kluci zatím mohli vytvořit pořádný zázemí a základy pro nadcházející kalbu, která byla cítit ve vzduchu jako štiplavý kouř.

Kouř?

Jako kdyby člověk jen mrknul. Ještě jsme neměli ani zaparkovaný auto a už mi volá Vojta, že hoří Výstaviště, že Gaudeámus je zrušen. Tři třetiny kapely, co zůstaly na výstavišti, se najednou změnili v dokonale fungující štáb, a tak první fotografie, které jste mohli z požáru na www.tn.cz vidět, jsou z dílny krizového štábu Lambert & Lambert & Jirman, aneb k čemu jsou foťáky a kamery, když všechno zvládne mobil?

Pak už přišlo, co přijít muselo. Náš kouč udělal obří objednávku, aby team neztrádal a mohl se se ctí probojovat k ránu a důstojně tak uzavřít Gaudeámus Igitur tour etapu.

Stálo to za to? Každopádně! Byla to spousta skvělejch koncertů a z toho, co se stalo v Budějovicích a Praze budu čerpat energii a nadšení do dalšího směřování kapely ještě dlouho. Ale to myslím celá kapela. Takže ještě jednou díky všem, kdo se na tomhle pojízdným cirkusu podíleli, ať už vytvářeli nějaký hodnoty nebo “jenom” příšli. I to totiž rozhodně nebylo málo.

Že se všechno povedlo ukazuje i počet ohlasů. Pozitivních i negativních. “Když na vás lidi začnou nadávat, tak je to znamení, že něco děláte dobře, kluci. To si pamatujte,” řekla nám jedna sympatická dáma, když nám bylo sotva osmnáct a ona do nás lila vodku. Až teď mi to došlo. To totiž stojíte ve frontě a čekáte, co se stane. A když se vám začne dařit, tak vlastně předbíháte ostatní. A to lidi zatraceně sere.

Takže díky všem, kdo nás podporuje i nepodporuje. Máme vás rádi všechny, protože k čemu je kapela, o který se nemluví? Takže kašlete na frotny, předbíhejte a choďte na koncerty, jsme tu jenom pro vás! :o)

od: Another Way crew

15.10.2008

Ten podzim nám docela nakládá, co?

Teda aspoň nám jo. A to nemyslím panoráma, na který zírám z okna. Ne, že by nebylo hustý. Ty barvy…v srdcích stromů jako by se rozhořel nějaký netušený plamen nastřádaný přes celé léto a zapálil koruny stromů, aby se v labutí písni rozzářily v pastelových barvách naproti ledově klidnému moři visícímu nad našimi hlavami, než se s téměř secesní grácií snesou k rychle chladnoucí zemi. A taky je kosa jak debil a léto v hajzlu a to babí je spíš způsob, kterým nás rosničky dokážou každý ráno nasrat.

Mlha jak v prádelně, zima, vítr a ledovej déšť posměšně pleskající na sklo naší dodávky, to je babí léto roku 2008. A přesně v tomhle létě jsme si vyrazili na Gagagagagagagagagaudeámus igitur tour, jak už jistě víte. Zítra nás čeká poslední koncert, a tak se nabízí připomenout, co všechno jsme obětovali.

Tedy : několik chřipek, nachladnutí, velmi brutálních rým, jeden vymknutý kotník, zlomený malíček, mnoho velmi, ale velmi nepříjemných kocovin a jeden moc pěkný monokl.

Ještě pořád by jste chtěli popadnou nějaký nástroj a taky se postavit na podium? Ha? Kdo je tady drsňák? Ono totiž hrát open airy v týhle kose není žádnej nasycenej roztok dvou monosacharidů. Koncertní šňůry vždycky skáčou po trochu divný sinusoidě, některý jsou lepší, některý horší, teď bych řekl, že Gaudeámy byly zatím tak půl na půl. Ten humus za oknem ale teda přidávala spíš mínusový body.

To jako fakt.

Myslím, že je teda naprosto lidsky pochopitelný, že jsme na koncert do Českých Budějovic nejeli s nadšením. Klasik by řekl, že jsme tam jeli „předesraný.“ Já s rýmou a škrabáním v krku, Vojta s přechozenou chřipkou, Martin s bakalářkou ve skluzu a Ondřej s berlema.

Pak jsme ale vystoupili na podium. Mazec. A jako vostrej. Takovej dav pařících lidí, s kterého k nám nadšení sálalo jak chlast z Davida Hasselhofa, jsme si ani neodvážili přát. Ani nemá cenu psát cokoliv jiného, kdo tam nebyl, stejně to nemůže pochopit. Jediný slovo, který by to alespoň vzdáleně mohlo přiblížit jsem řekl hned z kraje. Mazec (Vostrej).

Takže.

Podle osnovy, bych teď měl napsat závěr. Tak tedy : Díky všem, kdo se zúčastnili besídky v Budějovicích. Jako moc. Doufám, že se tímhle prima trendem nakazí co nejvíc lidí. Jako fakt. A těšíme se na poslední akci zítra v Praze. Jako hodně.



Čus.

od: Another Way crew

28.09.2008

léto je v kopru, ale my jedeme dál (nás čeká další sál....)

Teda...docela doba, co? Abych se přiznal taky mě překvapilo, jak je to dlouho od posledního festivalu. Co jsme za tu dobu dělali? Flákali jsme se...ale taky nás zatraceně svrběly prsty. Díky takhle dlouhé pauze jsme si od sebe nejen odpočinuli (což je pro atmosféru v kapele zatraceně přínosná věc), ale taky jsme zjistili, že bez hraní můžeme být asi tak stejně, jako Paris Hilton bez čivavy. Díky bohu jsme zase na cestě.

Minulý týden nám totiž začala pěkná řádka festivalů Gaudeamus Igitur (viz. sekce Akce). Ve čtvrtek dvě čtvrtiny kapely naložili našeho zářivě červeného Biga, nabrali zbylé dvě čtvrtiny v Praze a hurá do houmtaunu pivka, Plzně. Nutno přiznat, že naše počáteční nadšení vychladlo vskutku závratnou rychlostí těsně po příjezdu na plzeňské náměstí Republiky. A to doslova. Ještě než se naše zatraceně trendy botky dotkly dláždění, už nám bylo jasný, že hrát v téhle Sibiři teda nebude žádná pr...sranda. Ta nás ostatně přešla ještě o chvíli před tím, když jsme ze zdravotních důvodů na dálnici větrali auto a málem nám přitom omrzly úsměvy. Pořadatelé totiž, v očekávání babího léta, připavili open-air akci. Léto je ale v kopru, zato zima to na nás vytáhla zatraceně brzo. Holt zákon schválnosti funguje naprosto spolehlivě.

Plzeňáci ale ukázali, že chtějí pařit za každou cenu, a tak před podiem podupávalo ještě před začátkem našeho setu pár set promrzlých, ale zato ke všemu odhodlaných mumií. Martin narychlo přeházel play-list, aby ty nejrychlejší songy byly hned na začátku a my nestihli přimrznout k podiu. O tom, že by se nám podařilo přimět k nějakému pohybu zmrzlíky pod podiem, se nám ani nesnilo. Byli jsme nadšení z toho, že by do tohohle počasí psiska nevyhnali, ale sami přišli.

Poprvé v životě jsme na podium nastoupili v kabátech a někteří nás dokonce i se šálou kolem krku, ale stálo to zato. Prvních pár písniček jsem sice skoro necítil struny pod promrzlýma prstama, ale ještě před polovinou koncertu se pod stejdží dokonce pogovalo! Ke konci setu to na podiu i pod ním už hřálo jako v červenci na koupáku a svatému Petrovi (to je ten, co koučuje počasí) jsme mohli vzkázat smělé : FUCK OFF, my si to umíme udělat pěkný i sami!

Po takhle pozitivním zážitku jsme na Moravskou část tour, která nás čeká od zítra, natěšený jak sáňky v létě. Moravo, tady nás máš, my se budem snažit jak sviňa, tak ne, že to odflákneš ty! :o)



P.S. Co jsme teda vlastně dělali? Dvě bratrské čtvrtiny poznávali Čínu a oba to přežili. Já si uvědomil, že mám radši Berlín než Paříž a poslední čtvrtina našla nový smysl života. To není málo, ne? Takže jsme se vlastně ani neflákali....



P.P.S Kdo pozná, na kterého legendárního zpěváka je narážka v nadpisu, dostane placku (petr@anotherway.cz)

od: Another Way crew

06.06.2008

Tak oni to léto myslej vážně...

“Tyjo....tak oni to s tím létem asi fakt myslej vážně,” došlo mi konečně s mojí pověstnou zpomaleností, když se jeden náš kamarád objevil ve dveřích našeho bytu v žabkách a bermůdách. Hotovej beach-boy. A to byla malá ručička určitě za desítkou, protože v bedně dávali něco s hvězdičkou.

Co to ale znamená pro nás? No jasně, festivaly. Konečně. V sobotu v Žamberku, pak oficiálně otevřem sezónu na Votvíráku a a už se vezem, jen namátkou Rock for People, Happy days, Benátská noc, Sázava...a k tomu 25.června v Rock café, kam se hrozně těšíme, protože to tradičně bývá bezva besídka. (viz. předchozí blogy). Tak doufáme, že taky opustíte na chvíli koupáky a přijdete se na nás někam podívat. Známý ksichty jsou sice fajn, ale rádi poznáme i někoho novýho, tak vemte kámoše a letní lásky taky. Rádi vás tam všechny uvidíme.

Pravda, v poslední době jsme se koncertně docela flákali. Na naše poměry teda, ale o to víc, jsme si každou z těch akcí užili. A to fakt není výmluva. Začínám věřit těm řečem o kvantitě a kvalitě. Ono tu kvantitu doženem během léta a podzimu.

Nejzásadnější informace poslední doby je ovšem určitě novej klip. Solitude se dočkala obrazového zpracování a nutno přiznat, že z toho máme fakt radost. Podle ohlasů je to náš (zatím) nejlepší klip a to jsme se na něm podíleli vlastně úplně nejmíň. Tak mě napadá, že je to možná právě tím. Klip totiž vznikal tak, že nás Martin Kubala natáčel během pár měsíců na několika akcích (v T-Mobile aréně s Chinasky, na Noci filmových nadějí v Retru a na Silent night? v Táboře), pak v naší snad poprvé za její existenci uklizené (relativně) zkušebně a v táborském baru FunBoard, což bylo jediné snažení, které jsme předvedli my. Pak nakoukal ty hodiny materiálu a výsledek můžete vidět na youtube nebo aktuálně na óčku a ocenit jeho práci zasláním hlasu (nám to rozhodně udělá radost taky).

Doba bezkoncertní pro nás taky znamenala spousta času na potrápení našich kreativnějších částí, a tak se nám pomalu ale jistě začíná rýsovat materiál na novou desku. Pomalu....ale jistě. Třeba vám něco málo dáme ochutnat už na festivalech.

Pokud by někoho zajímalo, co vlastně děláme kromě kapely, tak je to půl na půl. Ty šťastnější a pilnější z nás, tedy tradičně bratři Lambertové, mají pro tento semestr školu za sebou a užívají si volna, zatímco my klasici, já a Ondřej, se ještě pachtíme se zkouškama, zatímco by jsme se správně měli povalovat u vody a po večerech se systematicky ožírat v zahradních restauracích. Holt blbost nebolí, ale ... šak to určitě znáte.

Takže těm pilným : gratulace, užívejte si léto a doufám, že budete na všech fesťákách; těm méně : vězte, že minimálně 50% Another Way k vám cítí až nechutnou empatii...

od: Another Way crew

13.02.2008

Jak jsme zestárli, zase něco zažili a možná...možná se i poučili (se uvidí)

z guestbooku Another Way :



jj ty ve si pamatuju first koncert na kterom sem byla bylo to na Všechově......mě bylo 10 a matka to tam nák pořádala a pak sem si kupila cd a už to jelo.....nakazila se váma spousty lidí a ty zase spousty lidí....... ste the best....jen tak dál Kata ********



Tak takhle nějak vypadá moment, kdy si začnete připadat starý. Přijde to nenápadně, plíživě. Vůbec to nebude pohledem do Vaší občanky nebo při zhasínání svíček na dortu, ani na Vaší svatbě, ani až ve vašem pasu přibudou jména v kolonce “děti,” nebo až splatíte hypotéku, ani až bude inkontinence Vaše druhý jméno. Nene, tady všude by jste to čekali. Ale ono je to mnohem rafinovanější, zákeřnější. To prostě jednoho dne otevřete guestbook na Vašich stránkách. Jen se chcete naprosto bezelstně podívat, kdo Vám napsal. Nic zvláštního. A pak to přijde.

Nedá se proti tomu nic dělat. Nepomůže lifting, implantace vlasů, ani ty srágory, co si na sebe všichni patláme. Ne, ani zdravej životní styl nepomůže. A určitě nepomůže ani koupání v krvi neposkvrněných panen. A mimoto, je to pěkně nechutný. Nemá cenu bojovat. Ok, nezbývá nám nic jinýho, než se s tím smířit. Takže jsem si obul bačkory, namazal si kolena opodeldokem a napsal tenhle blog.

Už jsme tu holt nějaký ten pátek a něco jsme za tu dobu stihli. Nahrát demo, který slyšelo jen pár vyvolených a doufejme, že už ho nikdo nikdy neuslyší. Pak jedno cd, druhý cd, třetí cd. Natočit čtyři klipy. Odehrát spousta koncertů. Objet desítky festivalů. Zahrát si se Sunshine, Support Lesbiens, Chinaski.... Omastit se stovkama klobás, zamořit naší planetu spoustama plastikovejch kelímků...ať si sakra někdo dovolí říct, že nemáme nic za sebou! Bohužel, nikoho z nás nenapadlo, že by naše hudební těleso mohlo fungovat tak dlouho, takže jsme si nezaznamenali přesné datum vzniku kapely. Co se dá dělat, třeba budou mít hudební historici alespoň jednou o čem pátrat. Nebo to nikoho nebude zajímat. Nebo tak. Tak mě napadá...

Tímto vyhlašuji časově neomezenou soutěž. Napište nám, kdy si myslíte, že jsme vznikli. Jen měsíc a den. Nebo ještě líp, jaký datum by se Vám líbilo jako datum našeho založení. Návrhy piště na můj mail (petr@anotherway.cz) jak dlouho chcete. Až přijde návrh, který nás okouzlí, soutěž ukončíme a výherci věnujem podepsaný cd a triko dle vlastního výběru. Už se těším na Vaše návrhy.

Tak zpět do přítomnosti. Dali jsme si trochu pauzu. Takovou vánočně-zkouškovou a obojí je víceméně za námi. O to víc jsme se těšili na koncert do pražského Rock Café a o to víc nás taky mrzelo, když těsně před tím tahle bašta rocku neprošla hlukovými limity a přiřadila se tak k většině pražských klubů, která musí ztichnout v deset večer. Achjo. Vzhledem k tomu, že jsme si na podporu přizvali milevské bardy Ticho de pro cupé band a ještě švýcarskou Bianca Story, muselo být řešení vskutku punkové. Jak jinak chcete zvládnout tři kapely mezi půl osmou a desátou včetně přestaveb? Dnes bych Vám na to odpověděl: “Nijak.” Prostě to nejde. Akce tak musela začít místo 20:30, jak bylo napsáno na plakátech, už v 19:30, a fláky milevšťanů vyzněly do poloprázdného sálu. Bianca se už těšila početnějšímu publiku a s lehkostí a samozřejmostí sobě vlastní přetáhla udělený limit skoro o půl hodiny. Na to se dá říct jen jedno.

Supr.

Pokořili jsem rekord a dokázali za velmi slabou tři čtvrtě hodinku přestavět a narvat do publika pod podiem náš obvyklý set. Ještě bych si nerad odpustil jednu obligátní větu k publiku, které ten večer bylo v Rock Café : “Dík. Byli ste super.” Měli jsme z toho koncertu hroznou radost, i přes to šílenství kolem a to hlavně díky těm všem řvoucím, tleskajícím a tancujícím paviánům pod podiem. Někde jsem slyšel, že kapela a publikum sou spojený nádoby, čím lepší je publikum, tím líp kapela hraje a naopak. Díky vám se nám hrálo skvěle, byly jsme zatraceně dobře naplněná spojená nádoba. (Jestli to teda neni ptákovina, co jsem teď řek.) Nakonec jsme přetáhli limit jen o deset minut, což byl podle smířeného pořadatele zatím nejférovější čas, jaký mu kapely od zavedení limitu předvedly.

Jsme holt hodný kluci.

Ale je velmi pravděpodobný, že by to o nás nikdo neřekl při after-party. Ne že bych si to pamatoval tak přesně, ale zpětně jsme dopočítali, že naše 3+1 hostilo jednu chvíli 17 lidí a valná většina zůstala i ve chvíli, kdy je přemohl spánek a padli. Někde. Byl poměrně problém najít místo, kde padnout, protože na většinu míst už někdo padnul před Vámi. O pár dní později jsem našel v mobilu fotku naší předsíně. Nedala se projít a dotýkat se přitom nohama země. Parkety zmizely někde ve spod, skoro jako kdyby je pokrývala nějaká příšerně páchnoucí houba chňapající po Vás tkaničkama, zipama a přeskama jak nějakejma zvrhlejma chapadlama. Na to se dá říct jen jedno.

Hustý.

Za to ráno bylo mnohem horší než obvykle. Dalo by se říct:

Na hovno.

A to většinou nemluvím sprostě. Bianca Story přes noc ukradli autobus s kompletní nástrojovkou. Takže odjeli domů s prázdnou a vlakem. Tady je seznam toho, co se ztratilo. Takže jestli něco z toho potkáte, dejte nám prosím vědět na stránky nebo na maily. (Pokud někdo doručí i ty zlodějský bastardy, nejlépe v několika malých, úhledných, igelitových pytlech, do Orlické přehrady, dám mu pusu.)

MOOG VOYAGER

NORD MODULAR

KORG MS 2000



HIWATT CUSTOM 100

FENDER BASSMANN BEDNA 2x15

VOX AC 30



FENDER JAZZ BASS cerna barva bilej picguard

GIBSON SG barva hneda



pak nějaký vintage bubny s kopákem 24 s plnou přední blánou a dva macbooky



Dík.

Na konec každýho blogu se sluší napsat něco do budoucna. Takže v rychlosti, páč je 10:21pm a já bych ještě chtěl mrknout na nějaký film: pojedemejarniminiturnetakžeobčaskouknětedoAKCIještěurčitěněcopřibyde,vletěspoustafestivalusnadsetampotkame,aledotydobysnadještěnějakejblogbude,abyVaslipinformoval

HOWG

Mějte se a čau

od: Another Way crew

13.01.2008

NAPROSTO NETYPICKÝ novoroční blog

Tak tu máme nový rok a to tak trochu nutí rekapitulovat...by měl začínat každý správný novoroční blog, ale my na klišé házíme bobek, protože jsem Another way, a tak, aby jsme dostáli svému jménu na to jdem od lesa i při psaní blogů. Hledíme vpřed, zpátky ani mrknutí. Nebo možná jen trošku, jen co by se za řasu víly Amálky vešlo.

Turné s Chinaski dopadlo nad očekávání dobře. Hlavně proto, že se nekonalo kamenování, ani pískání, ani bučení ze strany Chinaski-chtivého publika. Spíše naopak. Naše pilné cvičení nepřišlo v niveč, a tak zvláště v Olomouci, Hradci Králové a skoro-domovských Českých Budějovicích jsme z podia odcházeli propocení až na kost, ale šťastní a s hřejivým pocitem, že ty stovky lidí hopsaly do rytmu a občas i zpívali s námi a plácaly až je museli brnět ruce jak čert. Praha byla tak trochu zakletá jako vždycky. Ale když jsme zvedli ruce nad hlavu, aby jsme publikum taky trochu zapojili do show na podiu, tak nám okamžitě zatrnulo a alespoň já jsem byl na moment ten nejmenší zpěvák na světě. Takový ten moment, kdy by se v holyvůdském filmu zastavil obraz a místo hudby by bylo slyšet jenom buch-buch, buch-buch. Abych to vysvětlil, světla, která vrhají světlo na podium vás oslepí natolik, že nevidíte dál než do páté řady, a když jsme zvedli ruce nad hlavu a začali do rytmu tleskat, osvětlovač rozsvítil i do haly. A v tu chvíli se nám otevřel výhled, na který jen tak nezapomenem a mám dojem, že o něm budeme vykládat i vnoučatům. Až od samé střechy se svažoval les rukou, aby se mohl majestátně rozplácnout v moři, které se příbojem hnalo ze všech koutů až přímo k nám, kde se odráželo zpět a šumělo, jako když si připlácnete na ucho ulitu. Ale rytmicky. A pak buch-buch přestalo, všechno se rozběhlo dál a my jsme se na sebe mohli podívat a s lehkým úsměvem pokývat.

“Ja, ja. Das ist nich normal. Das ist super,” poznamenal by asi náš německy mluvící technik Olifer, kdyby tou dobou neladil kytary pod podiem. Pak už muselo přijít to, co přichází vždycky po dobře odvedené práci. Odvrácená strana rock and rollu. Síla nás provázela na každém kroku takovým způsobem, že se Kuly z Desmod radši odebral do hotelu, aby jsme se s ním už nemohli kamarádit a na dalším koncertě už z dálky s úsměvem halekal: “Dneska ne, lebo už nebudem kamarádi!”

Další skvělá akce na nás už čekala v domovském Táboře. Martinova píle a odhodlání nechala vzniknout delikátní akci jménem Silent night? Název byl naprosto odpovídající a besídka to byla vskutku zdařilá. Na podiu se postupně vystřídali hip-hopeři Papa Ninja, my a milevští bardi Ticho de pre coupé band. Všechny překvapení jako bike exhibici, DJs nebo tombolu jsme ani nestihli vidět, protože jsem se museli věnovat udržování maximální udržitelné zábavy před i za podiem a taky vyšetřováním záhady, kdo se dokázal v backstage pozvracet už v půl osmé večer. Po slabých třech hodinách bedlivého vyšetřování jsme dotyčného odhalili a pochválili za to, že bral akci tak vážně. Bohužel si to asi stejně nepamatuje. Nálada byla na obou stranách podia úžasná a ještě zpětně by jsme chtěli poděkovat všem, kdo se tam ten večer objevili. Jo, jo, zůstalo tam spousta dobrejch chlapů.

Pak už přišel Ježíšek a nám se nejdřív zatraceně nechtělo už na druhý svátek vánoční nastoupit do auta a vyrazit směr Milevsko na micro-festival tentokrát pod taktovkou Ticháčů. Prostě jsme si zvykli ležet, těšit se z dárků a cpát se vším, co nám maminky a babičky naservírovaly. Naštěstí jsme všechno překonali a dopravili svoje přecpané bachory až do nedalekého Milevska. A stálo to zato. Publikum reagovalo skvěle a nadšeně baštilo i naší speciální punkovou úpravu legendárního vánočního fláku Last Christmas z doby, kdy jsme ještě chodili po houbách a kdy všichni dělali, že neví, že má George Michael radši hochy než děvčata (tedy zatraceně dávno). O povedenosti dvojčete Silent night? svědčí i to, že nás síla odvrácené strany rock and rollu propustila spát až v době, kdy každý slušný člověk mžourá do ledničky, co by si dal k snídani.

Možná to bylo právě povedeností konce prosince nebo erupcemi na Slunci, ale nějak jsme naprosto školácky podcenili přípravu na Silvestr, a tak jsme ještě 31.12. odpoledne netušili, jak že to ten nový rok přivítáme. Naštěstí je ale na tomto světě všechno v rovnováze, pilot má svůj padák, auto air-bag, prostitutka kondom a my máme našeho technika Olifera, který nás zachrání před vším zlým, a tak jsme nový rok přivítali v jednom útulném salonku v maškarních převlecích. (Kdo uhodne za co nebo koho každý z nás šel vyhraje hodnotnou cenu. Nápověda: Nikdo z nás nešel za upíra.)

A tak se s šampaňským, rachejtlemi a ranní nevolností dostáváme do roku 2008. Polovinu kapely čeká zkouškové období, takže nám držte palce, aby jsme ještě nějakou chvíli zůstali studenti. Sedmého února pak odstartujeme v pražském Rock café další sezónu, která bude ve znamení jarního klubového turné, ale taky letních festivalů, kterých by mělo být víc než kdy dřív. Už se na vás těšíme, ale taky na sluníčko, klobásy na tácku a pivko v kelímku.

Pravda, osmičky na konci letopočtů nebyly v minulosti pro náš národ zrovna přátelské, ale jak jsme říkali, my jsme Another Way a na klišé kašlem. Takže všechno nejlepší, ať se daří jak nejvíc to jde a pokud máte zájem, nový rok s námi můžete oslavit na kterémkoli koncertu se vám bude chtít. Rádi vás tam uvidíme. Nový roku, tady nás máš v nejlepší možný kondici.



Alea iacta est!

od: Another Way crew

18.09.2007

léto a festivaly jsou už téměř za námi...

...a před námi jsou poslední dvě akce Rock for Žatec a Zavírák, kterými i pro nás bohužel skončí festivalová vystoupení pro letošní rok. Asi by bylo namístě napsat nějaké ohlédnutí a zhodnocení, ale je těžké vybrat koncerty, které jsme si více nebo méně užili, protože to prostě celý bylo super:-)a tak hodnocení necháme nadále na vás:-)nové fotky z posledních akcí najdete tak jako vždy v sekci "Stáhni si/Fotky". Pokuď budete mít nějaké další o které se s námi a ostatními fans budete chtít podělit, neváhejte, posílejte nám je na mail a my je přidáme. Jak už jste si mohli všimnout, v půlce listopadu začneme tour s Chinaski, na kterou se už fakt těšíme! Bude to vlastně po dvou letech poprvé, kdy si zase souvisle delší dobu zahrajeme ve větších prostorách jako jsou haly a zimní stadiony! No a v čase vánočním (21.12.) jsem pro vás ještě s táborskými Papa Ninja a milevskými Ticho de pre cupé band připravili speciální koncertní večírek, který se odehraje v našem domovském Táboře (více viz sekce "Akce). Na závěr ještě zajímavost a důležitá informace pro Ondrovi fanynky/fanoušky:-) počínaje minulým týdnem se Ondra stal barmanem v nově otevřeném táborském koktejl baru Milénium, takže ten, kdo bude mít chuť, si může nechat přijít nechat namíchat drink!:-)Cheers!

od: Another Way crew

23.07.2007

začínáme tam, kde jsme skončili...

...a to koncertem v pražském Mánesu. Pokuď někdo z vás tenhle klub náhodou zná, tak ví, že je to řádný undergroud:-)v undergroundovém duchu se i celý koncert nesl. Pár místních štamgastů, cca 50 návštěvníků, oldschool PA systém a žádná světla. Protože jsme chlapci šikovní a vynalézavý, vytvořili jsme si osvětlení pomocí zadního projektoru, kterým jsme promítali modré podsvícení na plátno, původně připravené k předkoncertnímu promítání toho nejlepšího z Kloubočku, na které ovšem nikdo nepřišel. Fotky z akce v nejbližší době přidáme na stránky. Další akcí, kterou stojí za to okomentovat, bylo naše vystoupení na Rock for People v Hradci Králové. Hráli jsme zde na prvním, tzv. Warm- up dnu, a byli jsme mile překvapeni jak velké množství lidí dorazilo. Atmosféra zaplněného bývalého letadlového hangáru byla skvělá a my si to pořádně užili:-)proběhla pokoncertní euforie a tak se nám při nakládání do dodávky podařilo nenaložit dva kufříky s vybavením a odjeli jsme bez nich. Na festivalu zústavší Šmity naštěstí krizovou situaci vyřešil, kufříky našel a nám posléze dopravil. 7.7.2007 v 7 podvečer jsme vyrazili na kapelní soustředění do Amsterdamu:-) Sestavili jsme odsud fotoreport, který bude k vidění v sekci Fotky. I přes nepříznivé návratové datum (pátek třináctého) se nám podařilo ze země tulipánů, dřeváků, větrných mlýnů a dalších radostí v pořádku vrátit. Z dalších festivalů, které následovali, stojí za zmínku festival v Přeštěnicích. Tady jsme byli svědky rozběsněné přírody v podobě bouřky a krupobití, které na hodinu vyřadilo celý provoz v areálu a nehezky si pohrálo se sřechou hlavní stage. Tímto byla punková atmosféra dotvořena a s vystoupením -123 minut zavládlo pod pódiem to správné "madnessové" peklo:-) my jsem se svezli na minutama vytvořené atmosféře a první festivalový den energicky a s chutí zakončili. Před námi je v nejbližší době Benátská Noc, nebo např. koncert v Rock Café, takže si v sekci Akce vyberte nějakou destinaci a přiďte nás podpořit a užít si léto! Na závěr tip na letní drink ideální na oslavy- "Americký Punch": 4l vodky, 4l bílého vína, 0,5l tuzemáku, 4 velké citróny (vymačkat), 10x vanilkový cukr (malé sáčky) a 0,75 kg cukru krystal. Vše řádně promíchat a podávat vychlazené. Enjoy the summer!:-)

od: Another Way crew

17.06.2007

co jsme dělali mezi turné a začátkem festivalové sezóny?...

trošku jsme zmírnili koncertní tempo, abysme dali dopořádku naše resty v nehudebním životě. Vojta zdařile odmaturoval se součtem všech známek= 4...:-)nám ostatním se podařil dokončit semestr a prošli jsme tak do dalšího. Festivaly jsme začali na "oficiálním", prvním a otvíracím festivalu sezóny Otvíráku. Otvíračka to pro nás byla příjemná a náležitě jsme si ji užili. V současné chvíli máme za sebou i festival Okoř se šťávou a chystáme se do Mánesu, kde zahrajem v rámci festivalu Zlatá Praha. Pak nás čeká ještě řada dalších pěkných akcí:-)přijďte se na některou z nich mrknout a podpořit nás! V sekci ankety můžete hlasovat, ke které z písniček z nového alba Fragile byste chtěli vidět klip a my ho pro vás natočíme:-)to je zatím vše, mějte se!

od: Another Way crew

20.04.2007

Tak a je to za námi…

... 20 klubů, téměř 10000 najetých kilometrů, litry energetických nápojů, nový rekord 3 přetržených strun během jednoho koncertu, dívčí vokál, top návštěvnost 350 lidí v pražském Retru, nejnižší návštěvnost 8 lidí v Plzni, uražená přední SPZka na nové dodávce, Šmiťákův drink, koncert s tyčí pro GoGo tanečnice uprostřed pódia, odposlechy použité jako PA systém, vodka 42, nejpřesolenější jídlo v našem životě v restauraci v Českých Budějovicích, nejnižší teplota -5 v Jeseníku a nejvyšší 25 v Hradci Králové, dvoupatrové pódium z palet od tvárnic…bylo to krásné a bylo toho dost:-)Dáme si pár dní pauzu a pokračujeme dál. V nejbližší době nás čeká koncert s Prostitutes a Glasswall ve Strakonicích, setkání kadeřníků v Sazka Aréně:-) a pak takový minifestiválek/větší koncert v Táboře se skupinami, které nás doprovázely na turné. Takže se můžete těšit na švýcarský objev tamní indie scény The bianca Story, americko/českou formaci TBA Band a krásné slečny z K2. Připravili jsme pro vás soutěž o lístky na tento koncert (viz sekce Soutěž), aby jste se na něj mohli mrknout zadáčo:-)Pak už hurá na festivaly! Termíny a místa, kde se objevíme, zveřejníme v nejbližší době. V současné době jde také oficiálně do distribuce naše nové CD Fragile, takže ho můžete konečně získat jiným způsobem než přes naše internetové stránky nebo na koncertech. Těšíme se na vás na nejbližších akcích! Mějte se krásně a užívejte jara!

od: Another Way crew